Stabilita v konstrukční fázi
Výpočet stupně stability v konstrukční fázi vychází z aktuálního stavu napětí, plastických deformací a ostatních stavových proměnných. Tento stav je výsledkem standardní analýzy napětí, která výpočet stupně stability v dané konstrukční fázi vždy předchází. Respektování výchozího stavu konstrukce zajišťuje, že po úspěšné napjatostní analýze bude stupeň stability FS větší či roven 1.
Při výpočtu stupně stability jsou postupně redukovány pevnostní parametry zemin, tedy úhel vnitřního tření a soudržnost. Tím dochází k vývoji plastických oblastí a redistribuci napětí. Redukce pevnostních parametrů probíhá dokud je možné najít stabilní (rovnovážný) stav konstrukce. V okamžiku, kdy rovnováhy docílit nelze, analýza končí a program vypíše vypočtený stupeň stability. Typickou příčinou nestability je vytvoření globální smykové plochy.
Při výpočtu stability je třeba mít na paměti, že některé materiálové modely (elastický, elastický modifikovaný) a některé konstrukční prvky (nosníky, rozpěry, tuhá tělesa) mají nekonečnou pevnost a nedochází k jejich zplastizování nebo jinému porušení. Výpočet stupně stability v konstrukční fázi je možný se všemi modely s výjimkou hypoplastického modelu pro jíl.
Kotvy
MKP model při výpočtu stupně stability je totožný s modelem pro výpočet napjatosti. Výjimkou je pouze případ, kdy jsou v dané fázi do výpočtu nově přidány kotvy nebo dochází k dopnutí kotev. V tom případě jsou v napjatostní analýze kotvy uvažovány jako dvojice sil předepsané velikosti, aby v dané fázi nedocházelo k relaxaci předpínací síly. V analýze stability jsou kotvy již uvažovány jako prutové prvky, a jejich předpětí se může v průběhu analýzy měnit. Kotvu lze z výpočtu i vypustit v např. v případě překročení její tahové pevnosti.