Posouzení
Tato část umožňuje upravit limitní hodnoty, které se používají při posudku mezních stavů únosnosti.
Maximální využití
Základní posouzení konstrukčních prvků je založeno na porovnání namáhání a únosnosti. Výsledek je vyjádřen formou využití v procentech únosnosti. Standardně se při navrhování a posudcích konstrukčních prvků používá jako limitní hodnota 100%, tedy že namáhání prvku nesmí překročit únosnost prvku. V této části je možné toto kritérium upravit pro jednotlivé typy prvků: dílce, styčníkové desky a pozednice (podpory). Povoleny jsou pouze limitní hodnoty menší než 100%.
Mezní štíhlosti
Štíhlost je geometrická charakteristika dílce, kterou lze zjednodušeně vyjádřit jako poměr mezi délkou dílce či jeho neztužené části a menším z rozměrů průřezu. Čím je hodnota štíhlosti vyšší, tím je prvek štíhlejší a náchylnější ke vzniku odchylek v geometrii. Štíhlost lze zjednodušeně stanovit vztahem λ=l/(0,289b), kde l je vzpěrná délka příslušného dílce (délka diagonál či délka pole obvodových dílců) a b je rozměr průřezu příslušný k dané vzpěrné délce.
Pokud konkrétní norma neudává jiné limity, jsou jako výchozí limity použity hodnoty 250 pro tažené dílce a 180 pro tlačené.
Část "Posouzení"